UV záření

Germicidní zářič nebo také Germicidní UV lampa  je speciální lampa, která vyzařuje ultrafialové záření ve spektru C (UVC) s vlnovou délkou světla 253,7 nm. Používá se pro sterilizaci plynů, kapalin a povrchu předmětů tam, kde je potřeba velice sterilního prostředí. Nejčastěji ve zdravotnictví a potravinářství.

Ultrafialové  záření je elektromagnetické záření s vlnovou délkou kratší než má viditelné světlo, avšak delší než má rentgenové záření. Pro člověka je neviditelné a jeho přirozeným zdrojem je Slunce.

Rozdělení na spektrální oblasti UVA, UVB a UVC je především z hlediska biologických účinků UV záření.

Označení „vzduchoprázdné ultrafialové“ záření (v anglické literatuře vacuum ultraviolet) VUV naráží na skutečnost, že tento typ záření je při dopadu na zemský povrch pohlcován vzduchem za vzniku ozonu O3. – Tento typ záření umí generovat  VUV výbojky.

Rozdělení vlnových délek dle typu záření:

Označení Zkratka Vlnová délka v nanometrech
Blízké (málo používané)
NUV 400 nm – 200 nm
UVA, dlouhovlnné, „černé světlo“ UVA 400 nm – 320 nm
UVB, středněvlnné UVB 320 nm – 280 nm
UVC, krátkovlnné, „dezinfekční“ UVC pod 280 nm
DUV, hluboké ultrafialové (málo používané)
DUV pod 300 nm
Daleké, řidčeji „vzduchoprázdné“ (vacuum) FUV, VUV 200 nm – 10 nm
Extrémní nebo „hluboké“ EUV, XUV 31 nm – 1 nm


UVA

Má vlnovou délku od 315 do 400 nm. Asi 99 % UV záření, které dopadne na zemský povrch je ze spektrální oblasti UVA.

UVB

Záření UVB má vlnovou délku v rozsahu od 280 do 315 nm. Je z převážné většiny absorbováno ozonem ve stratosféře, resp. ozonové vrstvě. Z typického slunečního záření 350 – 900 W/m², které dopadá na nejvyšší vrstvy atmosféry neproniká prakticky žádné UV záření s vlnovou délkou pod cca 295 nm; od této hranice se na zemský povrch dostává měkčí UV záření – záření UVA o vlnové délce 400 nm se na zem dostane 550 mW/m² (z přibližně 1700 mW/m² z horních vrstev atmosféry). Jinými slovy lze říci, že ozon a kyslík propustí na povrch Země přibližně třetinu UV záření.

Záření UVB je zhoubné pro živé organizmy. Jeho energie je schopná rozkládat nebo narušovat bílkoviny nebo jiné životně důležité organické sloučeniny s vážnými následky pro metabolismus postihnutého jedince, nebo (je-li zasažena DNA) vzniku rakoviny. Kromě kůže má UVB největší dopad i na oči (potažmo zrak) – takto tvrdé záření dokáže poničit až zcela spálit tyčinky a čípky, gangliové buňky a nervová zakončení v rohovce (tzv. „sněžná slepota“). Větší dopad má na jednobuněčné organizmy, které dokáže zničit zcela. UVB záření též negativně ovlivňuje vzrůst zelených rostlin.

UVC

Je nejtvrdší UV záření – jeho vlnová délka je nižší než 280 nm. Toto záření je jedním ze dvou způsobů vzniku ozonu – při dopadu na dvojatomární molekulu kyslíku jí toto záření dodá energii pro vznik ozonu. Tento jev nastává při vlnové délce nižší než je 245 nm. Jinak řečeno, plynný kyslík je významný inhibitor dopadu UVC záření na zemský povrch. Záření UVC je prokazatelně zhoubné (karcinogenní) pro živé organizmy. Na rozdíl od UVB, které dokáže proniknout jen několika vrstvami buněk, je penetrace UVC pletivy a tkáněmi živých organismů poměrně větší. Toto UV záření již začíná být ionizující.

Germicidní výbojky využívají zejména vlnovou délku 253,7nm, jedná se o rezonanční kmitočet rtuti, kde ještě nedochází plně k tvorbě ozonu. Při aktivaci germicidního zářiče můžeme cítit tzv. přepálený vzduch, který není škodlivý, nejedná se totiž o ozon, ten tam je zastoupen v zanedbatelném množství. Ozon má v malých dávkách příjemnou svěží vůni. Složitější aplikace vyžadují i jiné vlnové délky. Naše firma dodává všechny typy speciálních světelných zdrojů dle druhu spektra. Zakázkové typy nejsou vyjímkou.

Lampy, které využívají této funkce UVC záření, se nazývají Germicidní lampy, Germicidní svítidla nebo nejodborněji Germicidní zářiče. Dodáváme Germicidní zářiče pro všechny typy aplikací.

VUV

Vacuum UV nižší než 200 nm, oficiálně patří pod rozdělení UVC, výrazně štěpí kyslík na ozon O3. Běžně udávaný rozsah 100-200 nm.

EUV

Extrémní ultrafialové záření s vlnovými délkami nižšími než 31 nm se podílí na některých chemických procesech ionosféry, zejména její nejsvrchnější vrstvy.